Úterý 9.května 2017

Moře klidu Katja Millay 

Osamělý kluk

Citově křehká holka 

A zázračná síla druhých šancí

Originální název : The Sea of Tranquility 

Žánr: světová literatura, romány, Pro ženy 

Vydáno : 2013

Nakladatelství : Domino

Počet stran : 366

Překlad: Jan Netolička 

Autor obálky : Rajka Marišinská 

Vazba knihy: Vázaná s přebalem 

Koupit knihu zde: https://www.dominoknihy.cz/vampyri-a-spol/more-klidu

Trailer ke knize : https://www.youtube.com/watch?v=3NoKRWmVtVQ

Anotace: Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla předtím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý.Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.

Nastya

Umírání není tak hrozné, když už to máte jednou za sebou.

       A já mám.

Smrti už se nebojím.

Bojím se všeho ostatního.

Můj názor (pohled) na knihu :

V začátku knihy se dozvíme o dívce jménem Nastya která se odstěhovala za tetou na Floridu protože u ní doma se stala obětí násilného činu.

Začne chodit do nové školy a uvidí kluka,který je sám v koutě na lavičce a začne ho pozorovat. 

Josh je tichý kluk který má toho v životě hodně za sebou má přítelkyni se kterou jen spí nic víc. V životě mu už hodně lidí umřelo, bydlí u dědy kterému našly rakovinu a naučil se od otce dřezbařinu kterou dělá v garáži. Kvůli tomu, že je jeho děda v nemocnici a následně umírá se Josh musel nechat splnoletnit jelikož je mu teprve 17let. Takže potom bydlí v domě sám a Nastya za ním chodí do garáže pokaždé když chodí v noci běhat.

Josh

"Bylo mi osm, takže asi dost, abych to chápal. Jenom jsem nechtěl .... nevím .....
Táta se mi to snažil vysvětlit, ale on asi neexistuje způsob, jak vysvětlit, že člověk, kterého jsi vídala každý den, celý život, už není. Někdo prostě zmáčkl delete a byla pryč. Nedokázal jsem pochopit, že můžu večer přijít domů a zjistit, že člověk, který se ještě ráno smál a objímal mě, přestal existovat. Nevěřil jsem, že je to možné. Nechtěl jsem věřit, že je to možné....  " 

Další postavou je tu Drew, kluk který je lamačem dívčích srdcí a dá se dohromady jenom na oko s Nastyo, které to nevadí ( stejně by mu nic neřekla, když nemluví). Během knížky sem si říkala, že si musí na machra jenom hrát a pak jsem zjistila, že sem měla pravdu protože Drew je postava, která je věrným kamarádem a v srdci miluje někoho jiného. Tuhle postavu sem měla docela ráda.

Další postavy samozřejmé v knize byli ale nestojí tak moc za zmínku, možná jen Clay, který kreslí lidí a na konci knihy bude mít velmi významnou roli.

Drew vezme Nastyu na večírek kde ji totálně opije a jelikož ještě žije s matkou tak odvede opilou Nastyu k Joshovi, který žije sám. Nastya samozřejmě celou noc prozvrací ehm tuhle část kapitoly sem ani popravdě číst nemusela :-D  Od té noci ale Nastya chodí za Joshem pořád a najednou mu začne důvěřovat a promluví na něho. Josh ji nechce o ničeho tlačít i když by se rád dozvěděl co se jí stalo. Samozřejmě, že se hodně sblíží a jak to dopadne na to si musíte počkat po 366 stránkách aby ste se to dozvěděli.

"Je to židle. Přestaň to analyzovat. Nehodlám ji prodat ani ji nikomu nedám. Udělal jsem ji pro tebe, je tvoje. " Odtahuje se ode mě. Když mi pouští ruce, uvědomuju si, že je to poprvé, kdy se mě dotkl, a chtěla bych, aby je dal zpátky. " A kromě toho, je na ní vyryté tvoje jméno. "
" Kde?"
"Podívej se zespodu. Chtěl jsem ho vyrýt dozadu, abys na něj viděla, ale nesedělo tam."
Sklouzávám ze židle a skláním co nejníž, abych dostala hlavu pod sedák a mohla se podívat, o čem mluví. Nejde to nepoznat. 
Do spodní strany sedáku je vyryté slunce.
   V tu chvíli vím, že mi nedal židli. Je to pozvánka,přivítání a vědomí, že mě u sebe akceptuje, Nedal mi místo k sezení. Dal mi místo, kam můžu patřit.   str. 146

V tomhle stylu se jinak asi odehrává celá kniha. A pak to vyvrcholí ve velké finále ale nechci spoilerovat.Jde o docela velké tajemství a rozuzlení celého příběhu. V celé knize je hodně nezodpovězených otázek hlavních postav a odpověď na ně se skrývá v sešitech které si Nastya celou dobu zapisuje. Kdo jí to udělat? Proč nemluví? Co se honí Joshovi hlavou? Bude Nastya někdy mluvit? Proč se tak vyzývavé oblíká? Proč chodí běhat jen v noci a přes den se bojí, proto jezdí autem. No k téhle poslední otázce se váže jeden úryvek, který je hodně na zamyšlení a já ho sem musím napsat.

Žasnu, jak se lidi pořád bojí, co se jim může ve tmě stát, ale za bílého dne nebezpećí nikdo nevidí. Jako by slunce poskytovalo nějakou dokonalou ochranu před vším zlem. Neposkytuje. Jen vám našeptává, omámí vás teplem a pak vámi mrští ksichtem o zem. Denní světlo vás před ničím neochrání. Špatné věci se dějí neustále, nečekají, až bude po večeří.

 Za mě určitě kniha stála za přečtení a děkuji jedné blogerce která mi knihu doporučila.
Musím jen dodat ještě takovou drobnost, chybělo mi tam o malinko víc romantiky ja vím, že se k sobě celou dobu chovali jako kámoši a proto to byl účel ale mohlo jí tam být víc. Za mě určitě 4*

Pokud jsem vás navnadila na knihu tak budu ráda za každý váš komentář.

4 * z  5

★★★★☆